Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Které faktory “rozhodí“ naši psychickou rovnováhu a ve svých důsledcích mohou vést až k rozvoji chronické nemoci? Dnes pro vás mám vážné zamyšlení…
V tomto století si priority technologických procesů razí cestu nesmírnou rychlostí ve všech oborech činnosti člověka. Samozřejmě se týkají také zdraví a nemoci. Technologie ve zdravotnictví je špičková, přesto přibývá nemocných jedinců. Současně s tímto jevem se změnil poměr akutních a chronických nemocí. Ještě na začátku 20. století byla hlavní příčinou nemocí a úmrtí infekční onemocnění. Ale v důsledku pokročilých léčebných metod, zlepšené hygienické úrovně, očkování a objevu antibiotik se akutní nemoci a infekce přeměnily v nemoci chronické. Lze dokonce říci, že zažíváme ´epidemii´ civilizačních chorob, jež souvisejí s chronickými záněty a s psychickými turbulencemi, vědci hovoří o psychosociálním stresu.
Úvodem: překvapivé poznatky doktorky Pertové
Již před několika desetiletími vysvětlila doktorka Candace Pert v populárních přednáškách po celém světě, že vědomí je jako světlo, emoce existují jak na úrovni energie, tak i hmoty za přítomnosti receptorů všech buněk v těle. Popsala tzv. molekuly emocí, které jsou prostřednictvím všech smyslů (jakými jsou zrak, sluch, čich, chuť a hmat) vnímány jako zážitky a ukládány do vzpomínek. Dr. Candace Pert vytvořila nový termín BODYMIND. To vyjadřuje, že tělo má svou mysl a vše se děje přes molekuly emocí prostřednictvím neuropeptidů a jejich receptorů.
Nápor civilizačních faktorů způsobuje, že fyzická část i duševní část člověka je často traumatizována. Trpíme bolestí fyzickou i duševní, žel, ukazuje se, že bolest duševní je často hlubší, těžší a má trvalejší charakter. Když se odehraje nepříjemná emocionální událost, zablokujeme se na ní a tu nepříjemnost si uložíme do své mysli jako do počítačové paměti na všech úrovních našeho nervového systému, dokonce i na buněčné úrovni.
Kde je hranice, aby člověk udělal změnu?
Při rozboru situace se ukazuje, že dotyčný reaguje až tehdy, když se dostaví bolest. Nyní nemám na mysli bolest kolene, když se v něm rozvine zánět, nebo bolest zubu, když se v něm proklube kaz. Ani bolest, kterou dítě cítí, když dostane facku nebo se praští do hlavy o trám. Ani bolest, když někdo ztratí blízkého člověka. Chtěl bych popsat jiné bolesti, takové, které zneužívají reklamní společnosti, aby prodaly své produkty. Vnější svět deformuje vnímání lidí.
Faktory rozvoje psychické nerovnováhy
Vytvoří vzor, symbolickou figuru – ideál. Ona figura nestárne, je stále štíhlá, je pořád nejhezčí. A reklama počítá s tím, že se divák s vytvořeným symbolem konfrontuje. Výsledek je pro něj často nepříznivý. On není jako ten ideál. Ve srovnání s ním má nadváhu, vidí na sobě vrásky, celulitidu, bříško, šedivé vlasy – a to mu způsobuje bolest. A hle, současně v reklamě dostává nabídku, která prý díky jejich produktu vše zmíněné zlepší.
Celý kosmetický trh funguje na základě popsané bolesti, celou dobu, co existuje. Využívá sexuální pud. Reklama je zaměřena na vlasy, pleť a všimněte si, že v reklamním šotu někde v pozadí po ženě pokukuje muž a ona to vnímá. Anebo se muž stříká sprejem, a když je blízko žena, ona vnímá tu vůni… Ženy si barví vlasy, řeší si tím svou bolest. Má třicet let a již řeší vrásky, používá na ně krémy, podobně na celulitidu.
Ideál na sociálních sítích
Ještě hroznější situace vidíte na sociálních sítích, a je jich v provozu hodně. Všichni aktéři se tam projevují jako ideální, zdraví. Díky počítačové technice svůj obrázek upraví, takže vypadají o mnoho let mladší. Jde o to, aby se líbili těm druhým. A ti druzí na uvedenou hru skutečně rádi reagují, protože když dnes pochválím já, zítra ten druhý pochválí mě. A podobně jako César dával při gladiátorských hrách palec dolů na znamení, že má gladiátor svého soupeře zabít, nebo palec nahoru, že jej má nechat žít, stejně dnes účastníci na sociálních sítích palcem nahoru pod obrázek a pochvalně komentují účes, šaty, postavu.
Jenže realita je jiná než na obrázku, a to vlastně vytváří tu bolest. Ale palec může směřovat také dolů a komentáře mohou vrcholit až kyberšikanou, a žel je nutno konstatovat, že je častá.
Čas to všechno zhorší
S tím, jak přibývají roky, bolestí je víc a víc. Nemůžete najít zaměstnání a je vám řečeno: Nemůžeme vás přijmout, potřebujeme někoho mladšího, výkonnějšího, někoho, kdo ovládá moderní techniku, nestoná, dokáže běhat do schodů. Takže člověk, který přestane odpovídat ideálu, nedostává pochvaly, byť i falešné, prožívá bolest. Netýká se to samozřejmě všech lidí.
Ideál v medicíně
A nemyslete si, že se to vyhne medicíně. Díky zvládnuté technice již v minulosti dokázali chirurgové mistrně napravovat některé defekty těla třeba po úrazech, po spáleninách. A časem vznikl z klasické chirurgie samostatný obor plastické chirurgie a ta zjistila, že na (výše popsané) bolesti lze postavit ohromný byznys. Lidé jsou ochotni investovat nemalé částky do modelování svého těla, nechávají si zvětšovat nebo zmenšovat jeho části, udělají všechno možné, aby vypadali mladší, krásnější a přitažlivější. Často nedbají přirozených zákonitostí, které souvisejí s mládím, zralým věkem a přirozeným stárnutím. Přestávají být přirozeně sebekritickými a jejich bolest se čím dál víc prohlubuje.
Pokud se opět vrátím k úvodní myšlence, že se zvětšuje poměr mezi akutní a chronickou nemocí. Na tento proces působí hodně civilizačních faktorů i okolnost, že dotyčný neodpovídá vysněnému ideálu a vnímá to jako vnitřní bolest, je negativní. Protože obvykle působí dlouhodobě, dostává jej do stavu trvalého očekávání nepříjemných situací, bojí se jich a má pocit, že není schopen se s konkrétními událostmi vyrovnat. To vytváří kontinuální napětí a lze předpokládat zhoršující se zdravotní stav po psychické i fyzické stránce.
Osoby jsou emocionálně vnímavější nebo mají sklony k depresím či úzkostným stavům. Ztrácejí schopnost se uvolnit, cítí se přetíženi a mají nízkou schopnost odolávat nemoci, dokonce je jejich stav brzdou v léčení již probíhající nemoci.
Co s tím můžeme dělat?
Nejde o to podat nějaký lék, ale je nutno současně zvládnout komplexní situaci kolem člověka, která u něj vyvolává výše uvedené situace. Za základ považuji hloubkový rozbor, při kterém je dobré uvažovat nad možnými příčinami, které nás tíží, nad věcmi i lidmi. Vhodné je také vyhledat odbornou pomoc, ať už lékařskou či (hlavně) psychologickou. Ano, to je klasický pohled na řešení takové situace, nicméně se v této souvislosti objevují i jiné možnosti, nové směry, které se zaměřují na zlepšení situace: Wellbeing, Wellness, Biohacking, Longevity a další.
Jsou někteří lidé, kteří skutečně zareagují na negativní působení faktorů, ony je donutí něco se sebou dělat. Není to tak dávno, kdy byla celosvětová situace vyhrocena v rámci epidemie covidu. Tehdy byla velká bolest, hrozila i smrt, byl velký strach, panika mobilizovaná sdělovacími prostředky… Mnozí jsou ochotni investovat do procedur saunování, chodí pravidelně na kosmetiku, pedikúru, maderoterapii, tj. masážní techniku, která napomáhá odstraňování celulitidy. Navštěvují wellness kluby. A to vše jim dělá radost, chtějí se cítit dobře.
Pravidelně užívají různé potravní doplňky, již překonali původní odpor k jejich užívání. Zjistili, že v potravinách, které si kupují v hypermarketech, není potřebné množství vitaminů, stopových prvků apod. Studují správný životní styl, platí si přednášky o spánku, o správném dýchání, o antioxidantech, o výživových trendech – makrobiotice, syrové stravě, vegetariánství, veganství, keto dietě, paleo dietě.
Objevují se skupiny bretariánů, kteří se řídí názorem, že není pro lidský život nutné jíst a v některých případech ani pít(!) Další se věnují meditaci. Objevují se další a další metody. Netroufám si hodnotit, které jsou dobré a které bláznivé. Většinou jsou k takovému kroku donuceni ´tou bolestí´ a těmito kroky si nasadí masku štěstí a radosti.
Buňky, komunikace, světelné dráhy…
Zmíním se o chytrých hodinkách, prstenech, kterými si lze měřit a sledovat životní funkce těla jako tep, tlak krve, dýchání, oxidaci, spálenou energii, spánek. Své tělo můžeme vnímat na tělesné, duševní a duchovní úrovni. Vnímáme buňku jako živý organismus, ona se dělí – rozmnožuje, přijímá živiny, vodu, komunikuje s ostatními, učí se, má paměť. V
ědci odhadují, že dospělá žena se skládá z 28 bilionů buněk, dítě ze 17 bilionů buněk a dospělý muž z 36 bilionů buněk. Mezi nimi je dokonalá komunikace, vědci dokonce předpokládají, že komunikace neprobíhá jen pomocí elektromagnetických impulzů, ale i pomocí světla, předpokládají i tzv. fotonové dráhy. Buňky prý vysílají ultra slabé emise chemo-luminiscenčního záření ve formě kvazi-periodických dávek fotonů. Lze tedy říci, že každá buňka má nějakou fotonovou produkci. K těmto dráhám dávám otazník, nejsou zcela prokázány, jde jen o předpoklad. A připomenu i doktorku Candace Pert, že vědomí je jako světlo… V biblické knize Genesis je ve třetím verši napsáno: I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. A dále je termín světlo použito v dalších stovkách příkladů, které souvisejí s životem člověka.
O narušení rytmu
Je vhodné se zmínit o cirkadiánním rytmu. Trvá cca 24 hodin („circa“ – přibližně, „diem“ – den) a můžeme jej pozorovat skrze fyzické, ale i mentální změny, kterými během dne všichni procházíme. Pokud náš životní styl neodpovídá přirozenému průběhu dne, např. z důvodu práce na noční směny nebo prostých ponocování, cirkadiánní rytmus přestane život prospěšně regulovat.
Vědci vypozorovali, že jeho dlouhodobé narušení je spojeno s autoimunitními nemocemi, některými neurologickými poruchami či diabetem.
Synchronizaci obstarávají symbolické centrální hodiny, které se nacházejí v hypothalamu. Tím nejdůležitějším signálem je světlo, které centrální hodiny přijímají z oční sítnice. Tam se totiž nacházejí fotoreceptory citlivé na modrou část spektra. Ta je známa jako modré světlo, které spíše náš život ovlivňuje negativně, pokud ho naše sítnice registrují přemíru, když používáme obrazovky, mobily, zářivky pro svou noční práci. Cirkadiánní rytmus je nastaven na den a noc, kdy se má spát. Konzumace jídla v pozdních nočních hodinách k tomuto problému také přispívá.
Máme tady další negativní faktor, je jím světelný stres. S ním také musíme počítat. Čím je ho více, tím větším vlivem působí na naše zdraví. Světelný stres přispívá k narušení spánkového cyklu, ke změnám nálady a rozvoji deprese či jiných psychických diagnóz.
Pod vlivem sociálních sítí a užívání mobilů je hlavně mladší generace lidí více zranitelná. Jejich vývojová fáze posouvá cirkadiánní rytmus. Více tíhnou k pozdějšímu usínání, ale protože jsou často nuceni brzy ráno vstávat, rozvíjí se u nich spánková deprivace, která může zhoršovat jejich duševní zdraví.
V článku jsem uvedl několik ukázek faktorů, které se podílejí na rozvoji psychické nerovnováhy. Podle zákonitostí psychosomatiky víme, že se mohou postupem času přeměnit ve fyzické, na těle jasně prokazatelné nemoci. A ty se logicky stávají chronickými.
MUDr. P. Šácha